Když se odhodláte absolvovat prohlídku zámeckého interiéru, například v Hluboké nad Vltavou, na zámku Kozel nebo na zámku Červená Lhota, objevíte tu celou řadu uměleckých skvostů v podobě obrazů. Šlechta si tímto způsobem krášlila svá obydlí a dbala na to, aby obrazy byly co nejvěrohodnější, proto také zaměstnávala jen ty nejschopnější malíře. Na obrazech si povšimnete, že jsou většinou tak dokonalé, že připomínají fotografii. Jako kdyby jednotlivé postavy vystupovaly z plátna a byly tu s vámi. Kdyby ovšem měla šlechta v sedmnáctém století k dispozici fotoaparát s vysokým rozlišením a tiskárnu, je docela pravděpodobné, že by nevěděla, jaký snímek si na zeď pověsit dřív. Fotoobrazy na plátno by se zřejmě objevovaly v každé místnosti – v modrém salónku, v růžovém salónku, v knihovně, v přijímacím sále, v jídelně i v ložnici.
Fotografie ve formě obrazů v životní velikosti lákají mnohé z nás k tomu, věšet si je do svých příbytků i dnes. Současné technické možnosti nám dovolují zavěsit si na zeď prakticky cokoli, v podstatě máme neomezené možnosti volby témat, počínaje přírodou přes různé výrobky až k lidským postavám. Nejčastěji to bývají fotografie obličejů či celého těla, i když je také častým námětem například panorama krajiny – moře, lesa či hor, anebo dokonce exotického či tuzemského ovoce.
Fotografie propojuje a vyzařuje – než si budete věšet na zeď fotoobraz, měli byste si uvědomit, že každá fotka nás propojuje s tamním objektem, takže určitě není dobrý nápad zavěšovat na zdivo válečné scény, filmového Vetřelce nebo pravěké ještěry. A že to myslíme vážně jako varování, prokazuje i fakt, že se v obchodech s hračkami pro děti čím dál častěji tyto nestvůry objevují, a mnoho rodičů je také svým dětem pořizuje na hraní. Soustřeďte proto pozornost raději na motýly a květnaté louky, ty z přírody šmahem ubývají a naopak je vytlačují ještěří obludy, které lidé dokonce nosí potištěné na svém oblečení.