S půjčovnou dodávek se přestěhujeme hravě


Není to zrovna o tom, že za nás práci odvede někdo jiný, to by bylo super. Pravdou je to, že zkušenosti se stěhováním pracovníci některých půjčoven také mají a mohou snadno poradit, jak nejbezpečněji přepravit věci tak zvaně z bodu A do bodu B. Stěhovat s firmou se vyplatí a to hned z několika prostých důvodů.
červená dodávka.png
– Má zkušenosti a dokáže poradit nebo případně zapůjčit stěhovací materiál, včetně krabic a podobně. Tím nám odpadne zoufalé běhání po obchodech a shánění potřebného produktu.
– Kvalitní půjčovna dodávek upřednostňuje pohodlí zákazníků, tudíž pomůže s nákladem, zapůjčí dodávku i s řidičem, zajistí i množství svého personálu, co vše přestěhuje.
– Pokud je jeden vůz málo, není problém podle domluvy zapojit vozík nebo vyjet třeba i s více nákladními vozy.
– Na domluvě záleží hodně a většinou to ví i majitelé těchto firem, proto se snaží najít nejvhodnější termíny pro své klienty. Stěhují tak i o víkendech, když jsou svátky nebo i v odpoledních nebo večerních hodinách. Zkrátka čas nerozhoduje.
– Stejným způsobem nerozhoduje ani místo, kam se budeme stěhovat, takže nevadí, zda li se bude jednat o malý kilometrový úsek ve stejném městě nebo i do zahraničí, kde se upřednostňuje spíše Slovensko, ale i celá Evropa.
– Pokud jsou volné dodávky, domluva je rychlá a to klidně i v ten samý den, co si ji objednáme, takže zkrátka perfektní servis.
šedá dodávka.jpg

Co by nás mělo zajímat

Převážně to sice každý dopravce má, ale je známo, že opatrnost je matka moudrosti. Je dobré se zeptat, zdali daná firma nám pomůže s montáží a demontáží nábytku a jestli je v ceně také pojištění za věci, které budeme stěhovat. Jedná se hlavně o uzavřené pojištění s příslušnou pojišťovnou, pokud by se něco při stěhování rozbilo. Pokud by dopravce pojištění neměl, tak by bylo lepší se poohlédnout jinde, nikdy totiž nevíte co se při nakládce, samotné jízdě nebo vykládce může přihodit. Se zkušenými řidiči, to ale půjde všechno hravě a nakonec i stěhování si můžeme užít.

AMERICKÝ KLUB DAM



Americký klub dam (AKD) se stal hybnou silou ženské emancipace u nás. Musel však urazit dlouhou cestu.
Může za to Náprstek
Vojta Náprstek (1826-1894), horlivý vlastenec, národopisec, cestovatel, organizátor kulturního života a propagátor všeho pokrokového, se během pobytu v USA seznámil s technickými novinkami.  Finančně podporoval různé aktivity, ve svém domě U Halánků založil průmyslové muzeum a jako člen městské rady se zasadil např. o rozšíření telefonu a plynu do domácností, ale třeba též o povolení jezdit s kočárky po chodníku místo po ulici.
kovový šicí stroj
15.1.1865 pozval Náprstek spisovatelku Karolinu Světlou a její známé na přenášku o astronomii, kterou u něj pořádal dr. František Studnička. Dámy přednáška natolik nadchla, že toužily vyslechnout další. To se stalo impulsem k založení Amerického klubu dam. Slovo „americký“ bylo chápáno ve významu „moderní.“ Náprstek, „první český feminista,“ jim pro schůzky poskytl svou knihovnu a stal se doživotním protektorem Klubu.
Říkali jim Klubíčka
Do AKD mohla bezplatně vstoupit Češka starší 16 let, na doporučení dvou stávajících členek. Oficiálně stálo v čele Klubu tříčlenné ředitelstvo, ve skutečnosti ale funkce nebyly obsazeny. Je to k nevíře, ale dámy byly schopny se na všem dohodnout. Patřit mezi „Klubíčka“ se brzy stalo prestiží.
Hlavní náplní AKD bylo vzdělávání žen, osvětová a charitativní činnost. Dámám přednášely největší kapacity z mnoha vědních oborů.  Konaly se výlety, exkurze či propagace nových domácích přístrojů.  Dámy mohly navštěvovat i pěvecký sbor a soukromou tělocvičnu.
Harém?
Veřejnost přijala AKD zprvu s nedůvěrou. „Každá pořádná ženská má v neděli po kostele stát u trouby a o Franklinovi vědět nemusí,“ nechal se slyšet jistý profesor.   Panovaly též obavy o počestnost slečen:  „Co z toho vzejde-nějaký harém, jako v Turecku.“   Chodit do domu svobodného muže-to zavánělo skandálem!  K uklidnění přispěl až fakt, že AKD zaštítily společensky uznávané matróny.
socha s knihou
Na přednáškách nesměl být krom řečníka přítomen žádný muž. Výjimku dostal po čase jen Náprstek (jeho milá patřila mezi členky Klubu) a též profesor Jan E. Purkyně, který byl dle svých slov „starý a neškodný. Jelikož o přednášky projevili zájem i pánové, nechal Náprstek do dveří knihovny vyříznout okénko, kterým mohli pánové naslouchat, aniž by dámy zahlédli.
Vlk se nažral…
15.2. 1870 byla z rozkazu c.k. policejního ředitelství činnost AKD zastavena. Členky to vyřešily šalamounsky.  Nadále provozovaly stejné aktivity, co dříve, jen si říkaly dámy bývalého AKD.  Díky nim vzniklo v několik dívčích odborných škol a r. 1890 také první gymnázium Minerva.
Až roku1908 byl klub znovu zaregistrován- pod jménem Americký klub českých dam. Věnoval se zj. charitativní činnosti a přečkal i obě světové války. Zrušen byl až po puči r. 1848, protože přídomek „americký“ zněl socialistickému zřízení nepřátelsky.  Konec však nebyl definitivní.  R. 1996 byla činnost spolku opět obnovena. Vrátil se k „Halánkům“, kde dnes sídlí Náprstkovo muzeum.